Ať mi nikdo neříká že ne

Pavel Dobeš

1:ČlG#mověk by se na tom světě nC#mudil,
kdD#7yby bylo všechno, jak by chtG#měl,
v půl dvanácté ráno by se vzbC#mudil
a pD#7ak by si hodinku poležG#mel.F# 
*:NHaštěstí, jak bylo zjištěnC#7o,
F#unudit se nikdo nemůžHe,D#7 
krG#7áva, jen si lehne na senC#7o,
hmF#yz ji začne bodat do kůžHe.
R:Je to takzvD#7aný odpočinG#mek aktivní
ve své pD#7odobě primitivnG#í:
kráva nervy ztrC#atí,
D#7oháňkou se do much strefujG#e,
ty zvednou se a znovu vrC#átí
a mD#7elodie se opakujG#me.
2:Člověk hlavně nadává na komáry
a trpí, když mu moli žerou šat,
když červotoč se zavrtá do almary
a housenky se slezou na salát.
*:Obdivujem roupy, co je táhne,
tady ještě jasno nemáme,
po čem jejich organismus prahne,
zatím ještě stále bádáme.
R:Zatím ještě stále bádáme,
zatím recept v ruce nemáme.
Zatím se pohodlně ztratí
tasemnice v našich útrobách,
i mandelinka v bramborové nati,
stejně jako myši v zásobách.
3:Jednou to tak bude zařízeno,
že se nikdo zdarma nenají,
parazitům bude odzvoněno,
už dnes je nikde rádi nemají.
R:Neboť člověku berou sílu, pijí krev,
probouzejí v něm hněv,
probouzejí v něm návaly zlosti,
ale až je člověk vyžene,
pracovních sil zas bude mít dosti,
ať mi nikdo neříká, že ne!
Pro vytváření playlistu se prosím nejprve přihlašte
Datum vytvoření :2014-02-02T20:09:21.199+00:00
Výsledky hledání: